Adam Jílek, 6.A – Moje „náhradní“ rodina
V rámci projektu Erasmus+ jsem bydlel ve Španělsku v rodině Jona Burgoay Riañoa. Jonovi je 12 let a má osmiletého bratra Mikela. Jeho tatínek Esteban pracuje v mezinárodní firmě jako vedoucí výroby a maminka Marisol se stará o domácnost.
Bydlí v krásném řadovém domě v okrajové části města Cartagena, která se jmenuje Santa Ana. Přestěhovali se sem teprve před 6 měsíci. Předtím žili na severu Španělska, ale Jonův táta si našel v Cartageně lepší práci. Dům na severu si nechali a jezdí tam na prázdniny. Ten v Cartageně je menší a mají ho jen pronajatý. Výhoda je, že do Jonovi školy je to jen kousek přes park, takže jsme tam chodili pěšky.
Bydlel jsem v Jonově pokoji. Bylo to od něj moc milé, že se kvůli mně přestěhoval k Mikelovi do pokoje. Domů jsem ale chodil v podstatě jen spát a to ještě hodně pozdě v noci. Španělé totiž žijí úplně jinak než my. Tím, že je ve Španělsku lepší počasí, tráví mnohem více času venku a hlavně jsou neuvěřitelně družní a přátelští. Jon například řekl jednomu kamarádovi, že půjdeme večer na pizzu, ať jde s námi a nakonec nás tam bylo nejméně dvacet a většina se ani neznala. Prostě kdo koho potkal, tomu to řekl a kdo chtěl, tak přišel. Nebo jsme šli k sousedům, dívat se na fotbalový zápas. Španělé jsou neuvěřitelní fanoušci! Chvílemi jsem měl pocit, že ten dům musí spadnout. A nikoho nenapadlo řešit, že je půlnoc a druhý den se jde do školy.
Snídaně byly podobné těm českým, ale obědvalo se nejdříve ve tři odpoledne a večeře byla okolo desáté večer. To byla jediná věc, se kterou jsem se trochu potrápil, protože už v osm večer jsem „šilhal“ hlady. Moje „náhradní“ rodina se ale snažila udělat vše pro to, abych se cítil dobře, a tak ve druhé polovině pobytu byly večeře dříve.
Jonovu maminku jsem zase potrápil já, když jsem nejedl španělské jídlo. Chtěla, abych poznal místní speciality, ale to bohužel není nic pro mne. Myslela si, že je špatná kuchařka, ale když viděla, jak mi od ní chutná „obyčejné“ jídlo, ulevilo se jí a byla šťastná, že u nich „neumřu“ hlady. Téměř ve všech španělských jídlech byly ryby, mořské plody, olivy a rajčata. Dezerty jsou jich sice ušetřeny, ale zase jsou doopravdy velmi sladké. Takže než mi k takovým delikatesám dozrají chuťové buňky (to jsem někde četl), zůstanu maximálně u španělského ptáčka.
Spoustu volného času jsme s Jonem trávili jen tak „couráním“ venku. Je strašně upovídaný a má stejné zájmy jako já (youtube, hraní her atd.), takže jsem se s ním nikdy nenudil. Opravdu jsem si nemohl přát lepší „náhradní“ rodinu a určitě s nimi zůstanu v kontaktu.
Vítek Hudrlík, 6.A - Výlet do města Cartagena
Díky projektu Erasmus + jsem měl společně s několika spolužáky možnost vycestovat na týden do Španělska. Ubytovaní jsme byli ve Španělských rodinách a každý den jsme chodili do školy s dětmi, které nás hostily. Tedy téměř každý den...
Výjimkou byla středa 26. dubna, kdy nás čekal celodenní výlet do přístavního města Cartagena. Do města jsme jeli společně autobusem, který nás vysadil přímo před radnicí, kde na nás už čekal průvodce. Nejdřív nám pověděl něco o radnici, a pak jsme užší uličkou šli dál. Pak pan průvodce zastavil u domu, na kterém bylo napsáno Casino. Byla to obrovská budova, která měla 3 patra. Vysvětloval nám, že tenhle dům postavil slavný stavitel za účelem, aby se zde scházeli bohatí lidé a povídali si o penězích a obchodování. O několik metrů dál jsme zastavili u vysoké budovy, která měla šest pater. Byla nesmírně zdobná a na vrchu měla věžičku. Průvodce nás obeznámil s tím, že jde o Grand hotel a že se tam kdysi dávno ubytovával sám král, když přijel do města.
Od Grand hotelu jsme procházeli úzkými klikatými uličkami, až se najednou před námi otevřel prostor s rozlehlým náměstím obklopeným ze všech stran starými budovami. Jedna z nich byla opravdu majestátní a zrovna byla na prodej. Na náměstí nás všechny ale nejvíce zaujaly fíkovníky neuvěřitelných rozměrů. Museli být několik desítek let staré. Z náměstí jsme se vrátili zpět na hlavní ulici, kde jsme se zastavili u jedné budovy. Zvenku nebyla zas tak výjimečná, ale naštěstí nám někdo otevřel dveře a my jsme si mohli prohlédnout nádherný dvůr. Stěny kolem dvora byly obložené kachličkami do opravdu krásné mozaiky. Pan průvodce nás upozornil, ať si to nafotíme, protože sem běžně turisty nepouštějí.
Dalším fajnovým zážitkem byl dvouhodinový rozchod. Šli jsme společně s dalšími studenty ze Španělska i jiných zemí do jedné místní restaurace, kde jsme si dopřáli výborný oběd. Po obědě nás čekalo oficiální přivítání se starostou města na radnici. Vešli jsme do radnice, pak po krásném schodišti nahoru, hala byla krásně vyzdobena, na stropě byla zajímavá vitráž. Po proslovu starosty a prohlídce slavnostních místností radnice nás čekala poslední velmi zajímavá památka. Nastal čas navštívit tzv. Roman Theatre (v překladu Římské divadlo). Divadlo se sice nezachovalo celé, i tak to ale bylo opravdu působivé místo. Zajímavé je, že ještě poměrně nedávno stály na jeho místě domy. Divadlo bylo pod nimi doslova pohřbené. Pan průvodce říkal, že musíme chodit jen po vyznačených cestách, abychom nezničili původní tzv. Růžový kámen. Tento název získal proto, že byl skutečně lehce narůžovělý.
Po sluníčkem rozpáleném divadlu byl nakonec čas se trochu zchladit. Vyrazili jsme k přístavu, kde už na nás čekala loď. Jakmile jsme se nalodili, z reproduktorů začala mluvit paní, která nám popisovala, co kde můžeme vidět. Voda byla krásně modrá. Projížděli jsme se asi hodinu po celém zálivu Cartageny. Jeli jsme kolem přístavů, kde byly hromady obrovských kontejnerů pro přepravu nákladu, ale také velké lodě a různé jeřáby. Po té jsme se navrátili na pevninu. Učitelé odjeli domů, ale my jsme ještě asi tři hodinky chodili po městě. Po dlouhém a náročném dni jsme se vrátili domů a usínali s tím, že jsme si den opravdu užili.