17. dubna nám začalo jedno z nejúžasnějších setkání v rámci projektu Erasmus+ “Step Up Face the Challenge”. Tentokrát jsme se vydali na daleký francouzský ostrov RÉUNION.
Day 1
První den jsme se seznamovali se školou a s novými kamarády. Odpoledne nás čekala prohlídka města. Byl to úžasný den.
Projekt „Step Up Face the Challenges“ je určen pro žáky z 5 evropských zemí ( Sardinie, Španělska, Holandska, Réunionu a ČR).
Začlenění zdravého životního stylu do vzdělávání je jedním z nejzajímavějších výzev pro současné školní vzdělávání. V celé Evropě také probíhá diskuse o způsobech, jak motivovat žáky a studenty. Téma zdravého životního stylu přímo vede ke změnám v životě i osobním růstu. Nejde jen o znalosti o tom, co je pro naše tělo prospěšné, ale také o schopnost přijímat výzvy, které povedou k úspěchu. Není možné čelit těmto výzvám bez silné motivace. Díky tomuto projektu, tato spolupráce zasahuje nejen do našich škol, ale i za naše hranice a vnese do tříd evropský rozměr.
Moje pondělí
Sofie Kadlečková, 6.A
První den ve škole začal slavnostním zahájením našeho společného projektu. Nejdříve jsme měli ochutnávku místních džusů a chlebů. Chleby byly v sýrové a čokoládové verzi a džusy byly ve zvláštní zeleninové verzi. Po dobrém degustováním na nás čekaly indické tance. Dívky byly oblečeny v krásných pestrobarevných krojích. Po ukázce národních tanců nás čekala prohlídka školy. Škola v Saint Denis se skládá z několika budov, které jsou po jednotlivých pavilónech označeny písmeny abecedy. Pro nás, z mírného podnebného pásu, bylo ve všech třídách extrémní dusno, kromě počítačové učebny, kde bylo tak příjemně, že se nikomu nechtělo jít dál. Po zajímavém dopoledni jsme se vydali konečně do školní jídelny. V té jsme si velice dobře pochutnali. Jako další na nás čekal výlet do centra. V srdci Saint Denisu jsme viděli místní historické památky v podobě náboženských budov, které sloužily různým náboženstvím. Následně jsme se rozešli do jednotlivých hostitelských rodin. Moje hostitelka se jmenovala Kenza. Je jí třináct let a chodí do sedmé třídy. Kenza má tři sourozence - dva bratry a jednu sestru. Hostitelská rodina žije v panelovém domě, kde náhodou bydlí i jejich ostatní příbuzní - sestřenice, bratranci, tetičky, strýčkové, atd.. Když jsme skončili návštěvu města, dorazili jsme ke Kenze domů. Tam na mě čekalo milé překvapení v podobě společenské hry s celou rodinou Člověče nezlob se. K večeři nám maminka Kenzy uvařila místní knedlíčky s masovou náplní, které se tradičně dělají i s rybami. Knedlíčky se podávaly s místní domácí majolkou. Moje hostitelská rodina byla velice milá a přátelská a ani jazyková bariéra nám nebránila ve zájmenem poznání a sblížení. S Kenzou jsme i po ukončení pobytu stále v kontaktu a pevně věřím, že jde o začátek dlouhého přátelství.
Day 2
Druhý den našeho mezinárodního setkání jsme se zaměřili na poznávání místní flóry. Původní flóra se pyšní 8 endemickými druhy. Nejkrásnější zeleň je v pralesích, kde rozkvétají akácie, orchideje a bromélie. Narazit se zde dá i na tamarindy, kryptomerie a přesličníky. S nadmořskou výškou se flóra proměňuje v porosty alpského typu. Na většině obdělávané půdy se pěstuje cukrová třtina, hlavní vývozní artikl ostrova. Doplňuje ji vanilka, tropické ovoce a tabák.
Moje úterý
Filip Panáček, 8.A
V úterý jsme jeli navštívit botanickou zahradu ve Saint-Leu. Jeli jsme busem, který nás vyzvedl před školou. Když jsme tam přijeli, tak jsme dostali papír a rozdělili jsme se do svých skupin, které jsme si udělali už v pondělí. Naším úkolem bylo zjistit všemožné informace a odpovědět na otázky na papíře. Botanická zahrada byla moc hezká a plná pavouků, banánovníků nebo i kaktusů. Na cestě k autobusu jsme potkali i chameleona jak si tam lezl po plotě. Těsně před odjezdem zpátky do školy jsme měli piknik před kostelem, který stál vedle botanické zahrady. Každý jsme dostali obloženou bagetu nebo sendvič a k tomu vodu. Původně jsme měli ještě mít i sofrologii (relaxační cvičení), ale tu jsme nestihli. Celý den bylo trochu zataženo ale velké teplo. Výlet jsme si moc užili a zbytek dne jsme strávili v rodinách.
Day 3
Máme za sebou další úžasný den našeho mezinárodního setkání na francouzském ostrově Réunion. Tentokrát jsme navštívili sopku Piton de la Fournaise.
Tato sopka je jedna z největších a nejaktivnějších sopek na světě, je stará 500 000 let, ročně navštíví 400 000 turistů a je tak nejnavštěvovanější atrakcí Réunionu. Je zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO, je zajímavá obzvlášť díky své neustálé aktivitě, zaznamenáno je totiž více než 150 erupcí od dob 17. století.
Středa - Kráter
Matyáš Kotrman
Jako každý den jsme se sešli na půdě reuniónské školy, ale zrovna středeční ráno bylo trochu jiné než ta ostatní, bylo chladnější. Ke škole, krátce po osmé, dorazil očividně ne úplně nový autobus, který nás měl odvést až k sopce. Ponejprv nás odvezl jednomu velmi hlubokému kráteru, tam jsme měli skoro všichni menší závratě, to je pochopitelné když byl přes několik set metrů hluboký.
Poté už nás, bez zastávek, odvezl na vyhlídku, odkud bylo možné vidět náš cíl, nám se to však nepoštěstilo, ten den byla tak hustá mlha, že jsme neviděli takřka nic. Po společné svačině jsme se vydali blíže k našemu cíli tentokrát po svých.
Chvíli jsme šli po kamenité cestě, až jsme nakonec došli ke schodišti vedoucího podél skály. Bylo to schodiště žijící si vlastním životem, každý schod byl jinak vysoký, jeden byl rozštípnutý na dva strmé a nestabilní kameny. Na nejednom místě byla velká louže vody, častokrát tak velká že od ní nešlo odejít suchou nohou.
Pod strmým schodištěm byla spousta velkých kamenů, po kterých vedla cestička z bílých teček, které umožňovali orientaci ve velmi husté mlze, ta se však během naší cesty dolů rozplynula. Postupně jsme došli až na kráter z lávových kamenů velikosti štěrku.
Kvůli nedostatku času jsme k samotné sopce nakonec nedošli, ale i přesto to byl kouzelný zážitek, než jsme se vrátili ke schodům, pokud cesta po nich dolů nezněla, jako dostatečná obtíž zkuste si představit to ,,utrpení" cestou nahoru obzvlášť když v té době začínalo pražit slunce.
Nakonec jsme všichni unavení, ale v pořádku dorazili zpět ke svým rodinám. Nevím jak u ostatních, ale má rodina byla prostě skvělá. I když nám komunikaci trochu komplikovala jejich celková menší neznalost angličtiny, ale i to se zvládlo jim a případně i mě pomáhal vždy buď Google překladač, anebo obrazová vizualizace. Zkrátka k rodině ani k tomuto či jinému dni nemám jedinou výtku, teda až na ty schody.
Day 4
Máme za sebou další úžasný projektový den na tomto krásném ostrově. Tentokrát jsme vyrazili za sportem na jihozápad ostrova. Mimo jiné jsme měli možnost vyzkoušet si šnorchlování. Pobřeží je zde chráněné korálovým útesem, tak jsme se nemuseli bát žraloků, kterých je tu jinak dost a ne všude se tedy dá vstupovat do moře.
Musíme přiznat, že tento den pro nás určitě byl zatím ten nejhezčí.
Čtvrtek - Pláž a rodina
Kristýna Malochová
Letos na jaře jsem se zúčastnila Erasmus+ na ostrově Réunion.
Dostala jsem se do velice úžasné rodiny. Moje hostitelka se jmenovala Clemence. Clemence měla mladšího bratra, ten se jmenoval Sören, jejich mamka se jmenovala Cindy, byla úžasná, když si na ni vzpomenu, tak se mi stýská, protože mi moc chybí. Taťka se jmenoval David. Bydlela jsem v baráku s velkou zahradou, kde se nacházela i kočka Chanel. Cindy nás denně vozila autem do školy. Moc jsem si to tam užila. ;-)
Každý den jsme měli naplánovanou akci a ve čtvrtek jsme jeli na pláž k Indickému oceánu.
Hned ráno před školou na nás čekal autobus a vyrazili jsme na jihozápad ostrova. Když jsme dorazili na místo, vystoupili jsme z autobusu a na nebi nebyl skoro ani mrak a krásně nám svítilo slunce. Zdejší učitel nás rozdělil do skupin. Dostali jsme šnorchlovací brýle a zároveň nás proškolili, jak se s tím zachází. Na tomto pobřeží, kde jsme byli, je chráněn korálový útes a měli jsme tu možnost vyzkoušet si šnorchlování, kde jsme viděli velké, malé a různě barevné rybičky. Při šnorchlování jsme byli ohromeni krásnými velkými korály. Ještě více jsme byli překvapeni, když jsme zjistili, že v korálech se skrývají velcí mořští ježci. Nepotřebovali jsme skoro potápěcí brýle, protože voda v Indickém oceánu byla úplně čistá, průzračná, až azurová.
Mezitím, když jsme šnorchlovali, ostatní týmy hráli frisbee a volejbal. Když jsme hráli frisbee, tak to bylo jiné než tady, protože tam byli děti z různých zemí. Byla sranda a moc jsme si to užili. Když už všechny skupiny do šnorchlovali, měli jsme volnou zábavu.
Celý Klíč (naše škola) jsme se domluvili že půjdeme do moře a budeme hrát frisbee. Během té zábavy, kde byla neskutečná sranda, sluníčko nás hezky hřálo, až později jsme si uvědomili, že jsme krásně opálení.
Čas utekl jako voda a už nás volali na oběd. oběd jako vždy byl vynikající. Po jídle nám dali ochutnat LONGAN (liči). Liči známe jako s červenou a hrubou slupkou, ale my jsme dostali liči (longan), který měl žlutou a hladkou slupku. Liči měli velice sladkou chuť (mňam).
Na tento den nikdy nezapomenu, protože to byl pro mě jeden z nejlepších prožitých zážitků.
Zajímavosti: Ostrov Réunion se nachází v Indické oceánu. Na některých plážích se nedá vstoupit do moře, protože všude ,,číhají‘‘ žraloci.
Day 5
Vzpomínky na poslední den našeho mezinárodního setkání jsou pořád živé i po několika dnech.
V pátek jsme strávili celý den ve škole a pracovali na projektových aktivitách. Natáčeli jsme videa o zdravém životním stylu, učili se připravovat zdravý ovocný koktejl, seznámili se s relaxační technikou, která se jmenuje sofrologie, a spoustu dalších aktivit.
Na závěr jsme zasadili památeční strom "Erasmus" a pak už nám zbylo loučení. Bylo to těžké, protože za ten týden jsme si vytvořili celou řadu nových přátelství.
Moc děkujeme, bylo to úžasné.
Můj přítel Rehan
Ovanes Nikogosyan, 8.A
Pátý den jsem se vzbudil v horní posteli u mého hostitele Rehana, vzal jsem na sebe oblečení a nalil do sebe cereálie s mlékem. Po té jsme si sedli do auta a jeli 5 minut do školy, kde nám řekli, co budeme dneska dělat. Za pár minut už jsme vyráběli džus. Popsat to můžu dvěma slovy: hodně dobrý.
Po zdravém vitamínovém džusu jsme měli lekci sofrologie, kde nás naučili správně dýchat před tréninkem a ukázali nám místo na na těle, kam dát ruce, když chceme relaxovat.
Následoval dobrý oběd, byla to rýže a hovězí maso. Po dobrém jídle jsem se svými novými kamarády zasadil strom, který bude připomínat toto setkání a nová přátelství. Během dne jsme natáčeli film, kde každý řekl, co se mu nejvíce na ostrově líbilo. Mě nejvíce uchvátilo moře a jsou tu moc milí lidé.
Ve tři odpoledne nám skončil program a nastalo loučení, na které jsme se vůbec netěšili. Je to škoda, že asi většinu z těch lidí už nikdy neuvidím, ale rád bych zůstal v kontaktu alespoň s některými.
Večer jsme s mamkou a sestrou Rehana jeli do restaurace jeho otce, kde jsme se sešli s Filipem a Jamalem. Hodinu jsme ochutnávali místní speciality jako: smažený banán v těstě, reunionské závitky, passion fruit a tak dále… Pak jsme si dali noční fotbal a basketbal a domů nás odvezl luxusní Lexus.
Stihnul jsem zabalit si věci jen na půl a vysprchovat se. Den skončil a já jsem se vypnul.
Rodina Rehana se mi hodně líbila. Vždy mi pomohli, když jsem potřeboval. Doufám, že Rehan někdy pozná i mojí rodinu.
