Nebylo to poprvé, a doufejme ani naposled! I letos proběhl další ročník vysílání našich pedagogických pracovníku do světa, aby se do školy vrátili zase „o něco chytřejší“. Za tuto inciativu patří velké díky Mgr. Petře Plíhalové, která se stará o přípravu, organizaci i celkovou správu projektů Erasmus+ na naší škole. Letos jsem díky projektu vycestoval do Anglie, země dešťů, odpoledních čajů a mužů vytříbených mravů. Konkrétně do Southamptonu, přístavu na samotném jižním pobřeží Anglie.
Zásluhou nejmenované britské letecké společnosti to vypadalo, že skoro ani z Prahy neodletím. Naštěstí ale vše dobře dopadlo a já jsem se bezpečně dostal do hostující rodiny. Samotné město Southampton není vyhledávanou turistickou destinací. Je to ovšem významný přístav s populací převyšující dvě stě padesát tisíc obyvatel. Je také znám jako počáteční bod osudové plavby lodě Titanic (tedy až po tom, co původně vyplul z Belfastu). V okolí se ale také nachází tzv. Isle of Wight, malý ostrov s malebným letním sídlem bývalé královny Viktorie. Stejně tak je nedaleko i park New Forest, ve kterém jsem, procházením strávil bezmála pět hodin.
Můj odložený odlet měl pro mě být posledním varováním. I když jsem byl na letišti s dostatečným časovým předstihem, poslední letenky dostal pár, který přišel o 2 minuty dříve. Přitom se stačilo pouze „checknout“ online, den předem. Musím totiž přiznat, že jsem zastánce „staromódních“ diářů a korkových nástěnek. Nicméně, nejspíš je už na čase přenést se do světa moderního, digitálního. A právě s těmito prvními kroky mi měl pomoci letošní vzdělávací kurz. Zprvu jsem se bál, neboť mé vstupní znalosti nebyly nikterak bohaté. Naštěstí ale byla lektorka obrněna trpělivostí a nastavené tempo bylo pro všechny v kurzu vyhovující. Namísto předpokládaného utonutí v početném množství aplikací nás totiž Lucy seznámila pouze s několika, zato na takové úrovni, aby nám dodala odvahu nebát se je v naší profesi použít. A tak jsme se společně s dalšími kolegy v kurzu pomalu (ale jistě) naučili ovládat několik aplikací na dostatečně pokročilé úrovni. Přesto ale mějme na vědomí onen všudypřítomný prostor pro zlepšení.
Ve stejném duchu chceme také zavést technologie na našem druhém stupni. Pomalu a pozvolna, abychom studenty nevyděsili, neodradili a nedemotivovali. I proto si ještě některá ta esa v rukávu prozatím schovávám. Věříme, že po krátké „zkušební době“ se pro nás učitele i studenty stanou moderní vychytávky nedílnou součástí výuky, která do našich tříd přináší objevy, znalosti, dovednosti a také element zábavy.
Mgr. Robert Mulár
