Město Zeberio
Stela Třísková 4.A
Ráno jsem vstala v 8 hodin a po snídani vyrazila společně s ostatními dětmi do školy v Zeberiu. Tam nás čekala spousta zajímavých aktivit.
Výuka ve škole
Dopoledne jsme ve škole vyráběli piškvorky. Použili jsme k tomu kartón, dřívka, lepicí pásky a víčka od mléka. Ty jsme si potom odnesli domů.
Prohlídka města Zeberia
Ze školy jsme šli pěšky do sportovní haly, kde jsme hráli pro nás nové hry s tenisovým míčkem. Také jsme navštívili kovářské muzeum. Zaujalo mě tam obří kovářské kladivo, které leželo na zemi. Prohlídka v muzeu byla s odborným výkladem. Po hodince jsme se přesunuli do nedalekého kostela, kde jsme při odchodu dostali sladkosti (lízátka a bonbóny). Kostel byl starý a přitom krásný. Podlaha okolo kostela byla vykládána z oblázků s různými vzory.
Rodina
K večeru jsme se opět vrátily k rodině, kde jsme byly ubytované. Měli jsme společnou večeři, vajíčkovou omeletu. Nebyla jako ta u nás, ale byla plněná bramborami. Jedli jsme u stolu všichni společně a po večeři jsme dostali mini zmrzlinu. Byl to krásný den plný nových zážitků.
Bilbao
Alexandr Rak 4.A
Ahoj. Už víte, že jsem byl ve Španělsku, přesněji v baskickém horském městečku Zeberio. Zeberio leží na severu Španělska, mezi Pyrenejemi a Biskajským zálivem, poblíž velkého města Bilbao. Mluví se tam baskicky. Baskitština je úplně zvláštní jazyk a nepodobá se žádnému jazyku v Evropě, možná i ve světě.
Ani jsem nečekal, že tam pojedu, ale zlákalo mě moře. Myslel jsem, že se ještě vykoupu, ale moře bylo studené. Bydlel jsem v rodině s dvěma kluky, jmenovali se Aketx a Beňat a jejich hodnými rodiči. Skamarádili jsme se skoro hned. Kluci hodně sportují. O přestávkách děti chodí hrát fotbal na školní hřiště.
Ve čtvrtek jsme jeli na výlet do muzea. Jmenovalo se Guggenheimovo muzeum Bilbao. Je to muzeum moderního umění na břehu řeky Nervion, uprostřed lodního přístavu. Budova připomíná obrovskou lod´, možná kosmickou lod´ nebo podivuhodnou květinu, pokrytou třpytivými šupinami z titanu. Nejvíc mě zaujala socha štěněte vyrobena z barevných květin. Socha je vysoká 13 metrů, jmenuje se Puppy a střeží vchod do muzea spolu s obrovským železným pavoukem. Muzeum je velmi slavné, jsou v něm k vidění obrazy Dali, Picaso a slavna Merylin Monroe od Andy Warhola. Mohli jsme sami vyzkoušet vytvořit něco uměleckého. V muzeu se natáčely i scény z bondovky Jeden svět nestačí.
Taky jsme navštívili fotbalový stadion španělského fotbalového klubu Athletic club Bilbao. Klub je známy tím že tam hrají jenom hráči z Baskicka. A mohli jsme si tam koupit suvenýry.
San Sebastian
Justýna Koublová 5.A
Ráno jsme vyrazily s Emčou, June a Libe na školní autobus, který nás odvezl rovnou do školy. Tam nám řekli, že pojedeme na celodenní výlet do San Sebastiánu, což je město nedaleko Bilbaa.
Španělský název San Sebastiándostalo město podle kláštera sv. Šebestiána, který stál na místě dnešního města již před jeho založením. San Sebastián je dnes známý jako letní rezidence nejen španělské aristokracie, je také vyhledávaným místem kultury a rekreace. Zajímavostí je, že se zde již více než 50 let se konají slavné filmové a jazzové festivaly. San Sebastián je jedním z mála měst ve Španělsku, která mají klub ledního hokeje. Je zde populární i tradiční baskický sport pelota, který jsme si i vyzkoušeli v jednoduché i složitější variantě. Předtím než jsme do tohoto krásného města dorazili, zastavili jsme se asi na hodinu a půl na plážích, kde nás nejvíce zaujalo molo, na kterém jsme natáčeli moře – vlny, barvu, okolní skály i nekonečný obzor.
Potom jsme přejeli na druhou pláž, kde se nám povedlo úplně se nechat zmáčet přílivovými vlnkami moře. Byla to velká legrace, protože jako správní suchozemci, jsme nevěděli předem, co všechno moře dokáže a jak velké vlny umí vytvořit.
Odpoledne jsme přijeli do nedalekého muzea, které se trochu podobalo liberecké IQ-landii. Všechny exponáty jsme si mohli vyzkoušet a prozkoumat. V muzeu jsme potom pracovali jako týmy ve skupinách na zajímavých úkolech. Cílem bylo odemknout všech pět zámků na krabičkách.
Večer jsme jeli zpět k našim rodinám, kde jsme měli nachystaný piknik, kde jsme ochutnali tradiční místní dobroty. Mě nejvíce chutnal tvarohový koláč a mandlová kolečka. Po jídle jsme si zahráli společně fotbal a potom jsme šli pěkně domů, do naší dočasné rodiny. Já s Emčou jsme bydlely u June a jejích rodičů. June bylo 9 let a měla mladší sestřičku Libe, té bylo 7 let. Doma měly ještě kocourka, kterého jsem si moc oblíbila, jmenoval se Pancho. Maminka June pracovala jako paní učitelka a tatínek byl hasič. Pokoj, kde jsme bydleli, byl krásný a vyzdobený světýlky a plyšáky. Každý večer jsme se dívaly na anglické pohádky. Tatínek vaříval večeře i chystal snídaně, maminka June nám chystala moc dobré svačinky do školy. Celý týden u June a její rodiny se mi moc líbil a moc jsem si ho užila.
Bermeo
Ema Vlčková 5.A
V sobotu 10. listopadu jsme se byli podívat do města Bermeo, kde se nachází nejdůležitější přístav v Baskitsku. Byli jsme se také podívat v místním rybářském muzeu, kde jsme si to moc užili. Poté jsme si dali svačinu a vydali jsme se na cestu lodí.
Jeli jsme kolem skal UNESCO a viděli jsme dvě krásné vesničky a pláž známou tím, že se na ní surfuje. Vlny byly obrovské a stříkaly, až jsme byli všichni mokří. Po tomto zážitku jsme se vydali do centra města, kde jsme se zase nasvačili a hráli jsme fotbal. Potom nás autobus zavezl na pobřeží, odkud jsme se vydali dlouhou strmou cestu. Bolely nás nohy, ale za ten výhled to stálo. Šli jsme po umělém mostě a došli jsme na ostrůvek Gaztelugatxe, na jehož vrcholu stojí poustevna z desátého století věnovaná Janovi Baptistovi. Na tomto ostrově byla natočena Hra o trůny a spoustu dalších seriálů. Po dlouhé cestě jsme dorazili zcela unaveni zpět do svých rodin.
Po večeři nás naše rodina zavolala do obývacího pokoje a každé z nás dali pytlík plný dárků. Dostala jsem typické španělské bonbóny, čokoládové bonbóny, cukroví, přívěšek se znakem a Santoro penál. Můj nejoblíbenější dárek byla fotka nás s rodinou, ve které se přesýpají srdíčka. Já a Týna jsme byly ubytovány ve skvělé rodině se dvěma dívkami June a Libe. Měly jsme moc krásný pokojíček, výborné jídlo a skvěle se o nás starali. Každý večer jsme si povídali a hráli si, oblíbila jsem si i jejich domácího mazlíčka kocourka Pantxa [čti Panča]. Celý týden byl plný zážitků a nikdy na něj nezapomenu. S rodinou si pořád píšeme a doufám, že se s nimi ještě někdy uvidím.
Je to úžasná věc
maminka Stelinky
Je to úžasná věc, vycestovat v 9-ti letech do zahraničí. Děkujeme za tuto příležitost všem, kteří za tím stojí, zejména potom paní učitelce Plíhalové a panu učiteli Mulárovi.
Pro Stelinku to byl veliký a nezapomenutelný zážitek, když se k nám rozeběhla na letišti, tak to všechno měla vepsané v očích. Tolik zážitků, setkání, nových věcí. Poznávat nové země, děti z jiných států je cesta, jak naučit děti toleranci. Děti poznaly, že svět je příjemné místo, kterého se nemusí bát. Že někde daleko jsou děti, ze kterých se rychle můžou stát jejich kamarádi. Ještě jednou děkujeme. I pro nás, rodiče, to byla zkušenost, poslat své děti na dalekou cestu. Asi nebyla hodina, kdybychom nepřemýšleli, co dělají a jak se mají. Všichni jsme se díky tomuto projektu něco naučili.
Další články vyjdou ve školním časpise.
