Intelligent Assessment and Evaluations
Na konci srpna letošního roku jsem se zúčastnil kurzu “Intelligent Assessment and Evaluations”. Kurz se konal na ostrově Tenerife. Tématem kurzu bylo moderní hodnocení žáků. Toto je velmi aktuální téma, které nás v našich školách bude provázet v následujících letech.
Kurz se konal v krásném historickém městě La laguna a byl veden skvělou lektorkou Petrou Mundy. Většina kurzu byla na plněná praktickými cvičeními a informacemi které budu moci využívat ve své praxi každý den.
Kurz byl příležitostí nejen k odbornému vzdělání ale také k návštěvě překrásné přírody ostrova Tenerife.
Kurz byl opravdu velmi přínosný, doslova nabitý praktickými ukázkami a cvičeními, která využije ve své učitelské praxi.
Nejdůležitější poznatky které jsem si z kurzu odnesl.
V našich školách se mění mnoho věcí. Škola se zásadně proměnila od dob kdy ji navštěvovali rodiče současných žáků. Snažíme se zavádět moderní metody výuky, digitální technologie, žáci mají možnost navštěvovat školy v zahraničí, účastní se mnoha projektů a mimoškolních aktivit.
Jedna věc se však od dob našich babiček nezměnila a tou věcí je známkování. Již desítky let, možná ještě déle se držíme zažitého známkování 1 až 5. Když naše dítě donese ze školy jedničku jsme spokojeni a vše je v pořádku. Pokud donese horší známku jakou informaci to rodičům podá? Jedinou informací je pro ně fakt, že jejich dítě něco neumělo a to je málo. Známka nemá přidanou hodnotu. Hodnocení žáků by mělo především ukázat na silné a slabé stránky a ne jen konstatovat, že něco není vpořádku. Navíc známka nic nevypovídá na příklad o tom jak k zadanému úkolu žák přistupoval, jak se choval, nebo jak spolupracoval s ostatními v týmu. Budoucnost hodnocení tedy ve zámkování rozhodně nehledejme.
Úkolem moderní školy je rozvíjet v dětech jejich silné stránky, rozvíjet jejich kompetence.
Správné hodnocení se neobejde bez pečlivého zadání úkolu a předem připraveného hodnocení. Zadání musí být nejen jasné, ale také detailní. Při zadávání je třeba používat vhodný jazyk a pokud je to možné rozčlenit zadání na dílčí úkoly od nejjednoduššího k nejtěžšímu.
S tím jak bude jejich práce hodnocena musí být žáci předem seznámeni, nejlépe formou tvz. rubrik, které mohou použít již v průběhu vypracování. Správné je také stanovit minimum, kterého musí být dosaženo, aby práce mohla být ohodnocena. Na tento styl zadávání a hodnocení je třeba děti zvykat ideálně již od nejnižších tříd.
Důležitou součástí hodnocení také self-assessment (sebehodnocení) a peer-assessment (vzájemné hodnocení).
Self-assessment učí děti přemýšlet o své práci a pokud jim položíme správné otázky motivuje je ke zlepšování. Žáci by se na zamyslet nad otázkami jako:
Co jsem se naučil?
Jak mi to pomůže?
Co bude následovat?
Bavilo mě to?
Jak by mě to bavilo víc?
Peer-assessment motivuje k zamyšlení nad ostatními v týmu, nutí k převzetí odpovědnosti za svoji roli v týmu a formuje vztahy mezi dětmi. V tomto případě se například ptáme:
Udělal spolužák svoji práci?
Pomáhal ostatním?
Nevyrušoval ostatní?
Chtěl bych s ním spolupracovat i příště?
Celkové hodnocení žáka tedy nemůže být založeno jen na základě jeho znalostí, ale do budoucna bude muset také zahrnovat přístup k zadávaným úkolům, integritu jeho přípravy jak doma, tak ve škole, jeho chování, týmovou práci a jeho předpoklady pro daný předmět.
Těmto uvedeným požadavkům známky, tak jak je používáme dnes již prostě nestačí.