Letos jsme vyrazili se žáky 2. stupně na adapťák k vodě. Počasí nám přálo, došlo tedy i na výlety do skal i na koupání v Máchově jezeře. Zázemí nám poskytli ochotní majitel a zaměstnanci penzionu Mlýn u Máchova jezera, k vodě jsme to měli co by kamenem dohodil.
První den jsme se po příjezdu ubytovali a zahráli si seznamovcí hry Býčí šlachu, Bingo a Kdo je za dekou.
Odpoledne vznikly čtyři skupiny - Žlutí, Zelení, Modří a Červení. V každé byli zástupci šesté, sedmé, osmé i deváté třídy. V těchto skupinách jsme stavěli u Máchova jezera vodovody, vyráběli balónkové matrace, na kterých bylo možné se i plavit. Jen jedna matrace nevydržela, praskla a všechny balónky se rozutekly po hladině. Naštěstí se našli obětaví kamarádi i z jiných skupin, kteří pomohli všechny balónky dopravit zpět na břeh. Po návratu do penzionu všchny skupiny plnily další úkoly. První byl zaměřen na přírodniny kolem nás a při druhém uplatnili žáci své znalosti o kachně divoké, ale také své literární nadání.
Po večeři tvořili žáci ve skupinách plakáty s vodníkem Macháčkem a kaprem Machulou. Každý pěkného kapříka nebo i jinou rybku také vymodeloval a dle chuti obarvil.
U ohně pak proběhlo pasování šesťáků na naše kamarády.
Druhý den po ranní hře Dušíci a po snídani vypuknul Den čtyř cest. Přpravit trasu pro kamarády i s úkoly není úplně jednoduché. Ale plnit ty úkoly pak bylo někdy ještě těžší. Při večerní prezentaci jsme se dozvěděli, jak kdo cestu prošel, co se komu podařilo splnit a co ne. Kromě jiného předvedli Zelení zajímavou pantomimu Tragédie v Černé rokli, Modří zase svou hymnu, Žlutí vyprávěli, jak nesli kládu k nesprávnému penzionu a Červení, jak běhali na čas do kopce do nesprávného cíle. Když nastala úplná tma, vypravili jsme se do lesa, kde každý mohl dokázat svou statečnost, ale také procvičit svou paměť v Noční Kimovce.
Poslední den ráno nastoupila ranní ptáčata před snídaní na hru Dušíci. Dopoledne k nám pak přicestovali z blízka i z dálky vodníci a vodnice, předvedli své tance a před našimi zraky proběhl i svatební obřad vodníka a vodnice z Modré laguny, kteří přijali společné příjmení Česílkovi.
Po celou dobu sbírali členové skupin bodíky, které se jim proměňovaly v šupiny. Těmi zaplňovali těla kapříků na svých plakátech.
Po obědě proběhlo závěrečné hodnocení. Úplně na závěr každý předal svou rybičku na vzpomínku na tento adapťák jednomu z kamarádů.
A kdo tedy vyhrál v celkovém hodnocení?
Za ranní hru Dušíci si nakonec odnesla odměnu - hrneček na dušičky - Nela Zárubová ze 6.A.
Nejvíce šupin na svého kapra nalepila skupina Modrých. Odměnu - dort ve tvaru kapra - předala vítěznému týmu paní ředitelka v pátek ve škole. Kapr byl tak veliký, že ochutnat mohli i kmamrádi z ostatních týmů a učitelé.
O vítězství ale na "Kamarádech" nejvíc nejde. Jde hlavně o to, abychom se poznali, něco nového se dozvěděli, při aktivitách si pomáhali a mohli se jeden na druhého spolehnout. Jak se to podařilo, ať každý posoudí sám. Mě osobně se na "Kamarádech" moc líbilo a děkuji všem, kteří k dobré náladě a pohodě přispěli.
M. Aťka Kyselovská
